Nevim,co mi je(snad deprese),ale vim,ze potrebuji pomoc... Nastin strucne,pisu z mobilu:
- neumim se najit,kam vlastne patrim
- skacu z jedne aktivity na druhou doufajic, ze to bude konecne to ono naplnujici...
- jsem 3 roky vdana, z toho 2,5 prakticky nestastna
- snazim se tesit na drobnosti,ale chvilky stesti strida nespokojenost,apatie
- na sebevrazdu nemam,hlavne kvuli rodicum bych to nemohla udelat.Presto si obcas predstavuju,zda by mi nekdo prisel na pohreb a zda bych nekomu chybela...
- vse me rozhodi a rozbreci
- lidi me maji obecne radi,ale muj muz mi neni citovou oporou. Me smutky komentuje tim,ze jsem zase nasrana a tvarim se kysele. Zamilovala jsem se jinde,ale tam to uz vubec nema budoucnost
- uvazuji o odstehovani,ale nevim,zda bych svou psychiku jeste vic nerozhodila...

Dekuji vsem za radu,musim s tim neco uz delat