Já jsem po předčasném porodu syna a jeho pak i následné smrti vyhledala na radu gynekoložky nemocniční psycholožku a po dvou sezeních jsem to osobně vzdala neb psycholožka na mě řvala a já na ní. Prostě jsme si nesedli a kdyby nebylo smrti předčasného porodu dítěte tak bych ji nikdy nevyhledala. Začala mi řešit manželství a jiné věci v rodině a ne smrt dítěte. A já se kvůli tomu málem rozvedla. Takže se s tím peru sama v práci i doma. Holt se nemám náladu smát... Ale to je život... A oblíbila jsem si sluneční brýle a ticho...