Se mi taky nechce věřit :)

Osobně mi dobře zní - a neváhala bych je označit za tradiční - jména historicky obvyklá v našem kulturním prostoru. Tedy kromě Jan, Martinů a Peter je to pro mě i ten Bruno (koneckonců Brušperk má po jednom jméno), Ferdinand, Debora, Kordula, Egon, Sidonie, Hugo, Antonie, Dorota, Velen ... Mnoho mých přátel taková jména dává a vím, že vzhledem k jejich rodinným kořenům jsou naprosto logická. Z tohoto důvodu mi v našem prostoru příliš nesedí jména anglosaského původu, respektive anglické podoby třeba biblickým jmen, ale umím s nimi docela dobře žít. Já mám pestrost ráda.