je otázka, jak celký ekonomický propad to byl - jestli js těm 17 tis. mel dřív ještě dalších 17 nebo spíš 40.

Ono je to, na druhou stranu, težký zmenit zčista jasna sociální kontrakty a sociální prostředí a jeho standard - vlastně se to rovná vykořenění.
V podstatě nevíme, k čemu se vyjadřujeme, jestli jim kleslaživotní úroven o 50% nebo o 250%.

Takovou situaci není lehké ustát.

Čímž ale stále trvám na tom, že práce snesmí být modla nebo hlavní zdroj pocitu vlastní hodnoty a identity. To, že je velký šok náhlý propad v spciálním statusu, byt na úroven, která je obecnmě považována za slušný standard, to je prostě fakt. Ale o tom tu zakladatelka diskuse nepíše,