Počítám, že asi tak jako moje máma a teta.
Pětapadesát mi není, ale oči mám a vidím, jak se chovají lidi kolem mně. Těch, co bojují, je v mém okolí víc, než těch co rezignovali.

A čekala jsem, že na mně zaútočíte a nepochopíte podstatu příspěvku. Jste příliš zaujaté.

Já zas nechápu tu čočku zakladatelce. Přece tady vůbec nejde o to, kdo má či nemá práci. Jde o partnerský nesoulad. Místo "nemám práci" si klidně dosaď "mám depresi", "jsem v invalidním důchodu", "trpím rakovinou", "jsem impotentní", atd.
V takové situaci by vás nenapadlo chtít po partnerce, nebo dokonce po partnerovi postižené osoby, aby se na dotyčného jen usmíval a ve všem ho podporoval. Nebo jo?
Tak to by byla chyba, protože taková věc se vždycky týká obou. Zasáhne oba.