Lidi ale bojují různě, někdo i skrytě v sobě, nemusí to být vidět, to je těžké soudit podle pár vět...stejně se dá vyjádřit jen obecně, necíleně, někonkrétně...
Já třeba jsem schopna obrovských aktivit a změn a dokážu se k problému postavit hodně racionálně. Mnohem líp mi to jde, když mám aspoň malinko "za zadkem" člověka, o kterého se můžu aspoň trochu opřít, který mě prostě nějak podpoří...a současně, kdy vím, že nemusím...že to, co mi ten dotyčný (nemusí to být jen partner) dává, není podmíněno tím, co já dělám. Tudíš jakási nepodmíněná láska. Ideální, ale moc lidí to neumí ani náznakem.