Korupce nebývalého rozsahu

Mirek Topolánek

Chtěl bych se úvodem omluvit Václavu Klausovi. Občas jsem ho škádlíval a přátelsky káral za jeho “mimoústavní postupy”, “extenzivní výklad Ústavy”, či vyplňování “bílých míst” v Ústavě. Byla to ve srovnání s dnešní hradní realitou jen doba her a malin nezralých, nic, co by v kontextu posledních týdnů stálo za řeč. Asi málokdo, až na nás, pár sýčků a škarohlídů, dokázal dohlédnout dopady přímé volby prezidenta a mocenský apetit vítěze. Skutečnost předčila i naše očekávání. Ani v nejmenším nechci naznačovat, že by Miloš Zeman překračoval Ústavu. Vždy jsem považoval tento dokument z dílny Rychetský & Jičínský za dílko šité horkou jehlou, plné nášlapných min a dračích vejcí, ke kterému bylo nutné přistupovat s pokorou, ale i obezřetně a kráčet spíše anglosaskou cestou uzancí, zvyklostí a dobrých mravů. Na druhé straně, příklad Ústavy Výmarské republiky, nebo té Stalinovy jasně ukazuje, že sebelepší Ústava demokracii, natož svobodu stejně nezajišťuje. Silný Parlament a silné politické strany by žádný posun v našich ústavních právech a svobodách jistě nepřipustily. Obojího se nám dnes želbohu nedostává.

Proto jsem velmi pozorně a bez komentářů sledoval proces vzniku a vytváření Zemanovy „vlády odborníků“. Podotýkám, že Jiřího Rusnoka pokládám za člověka mně blízkého a byl to právě Jiří, kdo odmítnutím mé nabídky na post místopředsedy vlády pro ekonomiku nepřímo nastartoval vznik dnes už legendárního NERVu, jehož se stal i platným členem. Vznik této vlády je nepochybně legální, o její legitimitě lze ovšem s úspěchem pochybovat. Případnou důvěru danou této vládě komunisty, zdivočelými socany, směšnými Věcmi veřejnými a absurdním uskupením LIDEM pokládám za danajský dar, nikoli potvrzení legitimity. S přibývajícími jmény se pomalu rozkrývala pravda, do té doby pouze tušená. Jde o nejrozsáhlejší korupci v dějinách novodobé České republiky. Jedná se o evidentní trafiky za dlouholeté přátelství, za loajalitu a za podporu v prezidentské volbě Miloše Zemana.

Posledním, zcela zjevným důkazem korupce je nominace profesionálního trafikanta Jana Fischera na post ministra financí. Jediným důvodem jeho jmenování je nepochybně všemi očekávatelný politický kotrmelec mezi první a druhou prezidentskou volbou a po úvodní podpoře Karlu Schwarzenbergovi vypočítavá podpora Miloše Zemana. Kromě pochybné popularity jej totiž k tomuto postu nic dalšího nepředurčuje. Zařazuje se tak do Hvězdné pěchoty tohoto ministerstva - Sobotka, Tlustý, Fischer.

Je s podivem, že na tuto korupční causu „tisíciletí“ ještě nikdo neupozornil. Mám pro to jediné vysvětlení. Právě, na základě přímého příkazu Ivo Bobliga Ištvana z Olomouce, probíhají masivní odposlechy Miloše Zemana, kancléře Mynáře, Martina Nejedlého, Jiřího Rusnoka, Marie Benešové a dalších nominantů, včetně jejich přátel, příbuzných a rodinných příslušníků. Očekávám vzhledem k rozsahu korupce rozsáhlé zatýkání desítek osob nejméně dvěma tisíci příslušníků speciálních jednotek, kteří vzhledem k počtu budou zapůjčeni i z okolních zemí. Beranidla, kukly a krátké brokovnice se fasují i ze skladů pro mimořádné události. Ukazuje se významný nedostatek tohoto materiálu, což by mohlo být velkou výzvou i pro Martina Pecinu. Zatýkání proběhne momentem jmenování vlády Milošem Zemanem. Tím bude tato obrovská korupce potvrzena a akce bude moci začít. Vazebně vězněni budou pouze ministři a zprostředkovatelé korupční nabídky.

Možná se mýlím a nic se nestane. Pak ale existuje jediné vysvětlení. Jedná se jenom o trafiky a ne o korupci. Pak ale žádám okamžité propuštění Romana Bočka, Ivana Fuksy, Petra Tluchoře a Marka Šnajdra. Jejich věznění je v takovém případě nezákonné a protiústavní. Není možné měřit každému jiným metrem. Nebo ano?