Přece jenom nelze ztrácet ze zřetele, že Fischer je jedním ze špičkových českých administrativních manažerů, byl viceprezidentem pro operativní politiky Evropské banky pro obnovu a rozvoj. V získání místa mu samozřejmě pomohla i premiérská minulost a zkušenost, nicméně tyhle posty se přece jen tak bývalým premiérům nerozdávají, uchazeč není jen jeden a schopnosti prokázat musí.

Takže kvalifikaci na udržovacího ministra financí Fischer myslím má. Na druhou stranu souhlasím s tím, co píše Agness o jeho ustupování různým zájmům v pozadí; když šlo o dojednání zákulisní dohody ohledně podpisu Lisabonské smlouvy, a obecně o zajištění nějaké konsensuální - minimální společné - politiky vůči EU, tak to dokázal. Problém je v těch vnitřních věcech, kde nic neprosazoval ani se nepokoušel, nechával hodně volnou ruku ministrům, ať šlo o vnitro, obranu, spravedlnost, nebo o zdravotnictví; na jednu stranu tedy umožňoval pokračování oklešťěné Julínkovy reformy, na druhou stranu podivnosti při propouštění bankovních lupičů a dalších extempore ministryně spravedlnosti, i ještě mnohem horší machinace ministra obrany, přikyvoval průmyslové lobby v čele s ČEZ v jejich tažení proti jednomu z mála svých skutečně odborných ministrů (životního prostředí) Dusíkovi. Kde je nějaká koncepce? A tenhle poslední bod ve mně osobně vyvolává pochybnosti ohledně čistoty jeho vztahu k Chrenkovi.