Elí, u nás to byl boj, furt nechtěla, pak odevzdala dudlík a přišla sama, že už je velká holka a plenky, že mají mimi. Ale co nám opravdu pomohlo tak byly gumoví medvídci. Jak se jí to jednou povedlo, tak dostala bonbon (dřív neznala, respektive znala od doktorky, jinak neměla) a pak by za bonbon udělala vše Takže když se jí chtělo čůrat, tak křičela "bon" a já hned věděla, že chce čůrat Dneska to křičí taky, když čůrá, ale směje se tomu, většinou už ho ani nedostane a nestěžuje si
Jinak babičky... no coment. Tchýně dokonce odmítala hlídat - nebude přebalovat tak velké dítě, fuj! :-( Moje máma taky hrůza, ta by to řešila vařečkou, naštěstí na svoje vnouče ani nezakřičí, ale mě by to radila... Paradoxně nejlíp to brala Kristýnka prababička. Ta říká, že na všechno je čas...