Pravicová myšlenka

Na otázku, proč jsou vlastně pravicové strany potřeba a co nabízejí jenom ony, existují rozpačité odpovědi. Kontury konzervativních hodnot (rodina, národ, píle, pořádek) jsou omleté nekonečným proudem prázdných řečí. A užitečnost politických ideologií jako návodů k pochopení světa a k jeho změně je vyčerpaná. Všechny politické strany však musí přesto trvat na své jedinečnosti a nezastupitelnosti, aby zdůvodnily svůj mocenský nárok.

Levicové strany se samozřejmě odvolávají na svou rovnostářskou tradici. Konzervativní strany maskují svůj skluz na šikmou plochu zaměnitelnosti tím, že se označují jako pravicově-liberální či středopravé. Ale co to znamená konkrétně? Pravice musí jednoznačně vysvětlit, co rozumí pod pojmem konzervativní politika, a srozumitelně popsat „svůj způsob“ vnímání a řešení výzev.

A především: Česká pravice nutně potřebuje alespoň jednu nosnou ideu jenom pro sebe; doklad vlastní originality a odlišnosti. Potřebuje nepochybně konzervativní téma, ale prosím pěkně, ne trh, který prý všechno zařídí sám. Víra v jeho nadpřirozené schopnosti je mírně řečeno otřesena. Ani Čechy a Evropou cloumající úsporná politika není výlučně pravicová. Pravici je pouze připisována, ale bude zastávána i levicí v tu chvíli, kdy se dostane k moci.

Hledá se proto něco, co je neokoukané, srozumitelné, prospěšné a pro většinu přijatelné; něco, co dokáže vzbudit sympatie voličů. Hledá se nosná myšlenka pro obnovu českého konzervativismu.

..............................



V současném chaotickém světě je cena stability neobyčejně vysoká a představuje pro politickou stranu, která ji věrohodně a úspěšně používá, významnou výhodu v soupeření o přízeň voličů. Kdyby se pravicovým stranám podařilo měřitelně posílit stabilitu daňového, právního a normativního prostředí, přineslo by to občanům zřídka existující, a proto neocenitelnou možnost plánovat.

Pravice by získala „své vlastní téma“. Levice by ho, vzhledem ke své tradiční programatice, nemohla tak snadno napodobit. A česká společnost by si mohla trochu oddechnout. Na politické scéně by se totiž objevilo názorové seskupení, které kvalitu své politiky měří stabilitou, kterou produkuje, a nikoliv hyperaktivitou, kterou společnosti hází klacky pod nohy.



Petr Robejšek