No mě to asi přešlo ... řeknu za týden.
Prakticky od narození mladšího neustále toužím po třetím dítěti. Vždycky jsem si přála tři, chce se mi brečet, když vidím někoho se třemi dětmi a vím, že je mít nebudu. Logicky je jsou pro nás ideální dvě – manžel už další nechtěl, povyrostly, tak s nimi není tolik práce, každé dítě má svůj pokoj, chodím do práce, vydělávám po letech zase peníze atd. No a teď je taková blbá kombinace, kdy tak za týden uvidím, jestli náhodou nejsem těhotná a najednou všechno ve mě říká, že to mimčo nechci, vynechám-li shora uvedené důvody, mám k tomu pár dalších od těch povrchních – může to dost odnést tělo ... po ty praktické – manželovi dávají 3 roky života, šance na uzdravení 10%, já věřím tomu, že patří mezi ty, co se uzdraví, na druhou stranu – na to jak jsem snílek a nepraktický člověk – mi to v hlavě počítá a zkrátka vím, že bych sama pro tři děti neměla peníze. Tak mi držte palce, ať příští týden vím, že to mimčo nečekám. Nikdy bych nevěřila tomu, že to napíšu.