na mě na první dítě tlačil spíš manžel (cca od jeho 30), tikaly mu hodiny (prý), nechtěl být starým tatínkem. no hned se zadařilo, ani jsem se nestihla na to dítě těšit. první dva roky pro mě byla s tím dítětem obrovská dřina, připadala jsem si izolovaná, odstrčená, že plýtvám potenciálem, chyběla mi práce a inteligentní společnost apod.

jedináčka jsem mít nechtěla, ale druhé dítě na sebe dalo docela dlouho čekat. akorát jsem znovu musela odmítnout pracovní nabídku snů. těhotenství bylo strašné a propukly mi závažné zdravotní obtíže. po nádherném porodu mě ale velmi mrzí, že bych měla mít splněno. potřebuju si dát ale pár let pauzu, zase chodit mezi lidi, něco odpracovat, poplatit dluhy, mrknout se do zahraničí a pak uvidíme...