Taky omdlívám zhruba od 12 let, ze začátku jsem taky sebou třískla, jakmile se mi udělalo trochu zle, mohlo to být od čehokoliv, i během vteřinky, později jsem se naučila poznat to včas a dneska se tomu ve většině případů vyhnu včas, chce to si okamžitě lehnout nebo aspoń sednout s hlavou mezi nohama, ale to časem natrénuje a pozná to.-) Taky trpívám na migrény, ikdyž ne tak moc hodně, žádnej větší problém bych v tom nehledala. Jinak dlouho nestát na jednom místě, jakmile na ní jde nemoc, být ve střehu a nauč ji, ať si klidně lehne na zem i na ulici, v dešti , blátě, ať se nestydí, lepší než sebou někde švihnout, časem to vytuší dostatečně včas.-) Mě třeba stačí nědy si jen dát ráno sladkou snídani (nějakou buchtu) a nějak mi vyletí cukr nebo co a je mi zle a omdlívám. Jinak opravdu nesnáším, když mě někdo z omdlení budí takovým tím profackováním, v tu chvíli to naprosto otřesně bolí a člověk idkyž už je jakoby při vědomí, tak ještě nemůže otevřít oči, hýbat se a dát tak najevo, že už slyší a vnímá, takže mě vždycky mlátili zbytečně, v tu chvíli jsem měla vždycky velkou chuť někoho pořádně praštit (s oblibou tohle dělají doktoři, to je fakt na přesdržku), nejlepší je jen zvednout nohy a nechat jí probrat a bude zase dobře. Manžel už ví, že si má jen sednout vedle mě a čekat, až se proberu.-)