Zufi, rodiče nejlepší kamarádky moji dcery přišli v nedávné době oba o práci, během tří měsíců. Nejdřív otec, pak i matka. Je jim kolem padesátky, jedna dcera se chystá po prázdninách na vysokou, druhá je na střední. Začínají propadat zoufalství, protože ať hledají jak hledají, tak zatím stále bez šance. Mají strach, jestli příští měsíc budou mít na elektřinu, na nájem, starší dcera si už k vysoké shání práci, neboť všechno kolem školy si bude muset financovat sama,.....
Oni nejsou zdaleka jediná rodina, která se ocitla v podobném průseru. A ten průser nastal právě teď a oni nevědí, jak z toho ven. To si pak vzpomenou třeba i na to, že za totáče měl každej práci. A nějaká fronta na banány nebo nemožnost volně cestovat na západ je pro ně v kontextu toho co se jim děje naprostá banalita.

Já naštěstí v podobné situaci nejsem, ale chápu, že lidem, ve velkém stresu se trochu změní uvažování.