Co je pro vás ten pravý hnací motor, abyste vydržely, překonaly nějakou tu krizi a jely dál k předem stanovenému cíli?
Já se dala na hubnutí letos začátkem roku, něco jsem shodila, jenže časem už to nešlo tak rychle jako na začátku a navíc se k tomu nabalily další nepříznivé věci - synovy zdravotní problémy, velká finanční krize, rozpad vztahu... A najednou jsem zjistila, že po čase jsem hubnutí při tom všem jaksi odsunula do pozadí, ne-li úplně vypustila
Takže něco málo mám zpátky, dobře mi tak
Předtím to šlo, ale najednou si říkám, proč to vlastně budu dělat, když synovo zdraví to nevyřeší, chlapa mi to nevrátí (takže ani nemám pro koho být hezká) a podobné úvahy. A na druhé straně bych s tím chtěla zase pohnout a dostat se do toho, konečně to zvládnout a být štíhlá a spokojená sama se sebou... Jenže jako by mi najednou pochyběla disciplína, sebekázeň na to, abych jela dál.
Kde při hubnoucích krizích berete vy motivaci k pokračování? Podělte se, třeba mě někdo něčím inspiruje, konečně přestanu s teorií a vrhnu se zase na praxi
Hezký večer všem