Já se snažím jednak udržet klid, což se mi ne vždy daří, a taky si vybírám to, přes co nejede vlak a to, na čem nezáleží a může si dělat jak chce. Takže oběd se jí u stolu, ale svačinu si klidně může odnést ven na zahradu a jíst na trávě. Ven se jde kdy řeknu, ale ona může někdy vybrat kam, pokud nemáme cíl určený.

No a jinak pevné nervy, ono to sice přejde, ale jen ty záchvaty, střety jsou porád, jen pak děti stále lépe a lépe argumentují.