Pampelo, jsi silná ženská a je skvělé, že jste to tak všichni zvládli.
Já zastávám názor, že dokud je na mě moje dítě závislé, dokud bydlí doma a já ho živím (byť je právně dospělý), tak já jsem ta, která určuje nějaká pravidla, nikoli naopak. Samozřejmě, že mu nebudu říkat, jaké si má vzít trenky, ale do toho, jestli mi nechá na krku starost o vnouče a do jaké míry, zda se sám snaží se osamostatnit, do toho kecat prostě budu.
Je to trochu jiný příklad, ale ...
Moje švagrová má 2 dospělé syny, kteří už pracují, vydělávají dost peněz, ale z domu se jim moc nechce. Švagrová jim do práce chystá svačiny, pere jim a chystá prádlo, zkrátka, stará se o ně pořád stejně, jako když jim bylo 10. Jeden z nich si našel přítelkyni, která si přinesla sebou i pejska, tak jí ještě navíc přibyla starost o psa. Víš co mě na tom zaráží? Vůbec nikomu to nepřijde divný! S jakou samozřejmostí je bráno, že bude kolem všech kmitat, že jim bude stále k dispozici. Když si syn s přítelkyní vyrazí na víkend někam pryč, tak mámě to ani nezavolají, protože jí přece do jejich volného času nic není! Je přece dospělý, může si jet kam chce, ne! A švagrová pak vyhodí uvařený oběd, protože navařila pro 5 lidí a sama ho neují, sama si ani nikam nemůže vyjet, protože jí zůstal na krku pes. Ale chraň bože, aby náhodou nebylo doma navařeno a připraveno čisté prádlo, kdykoli budou synáčkové potřebovat. Jí ale do toho přece nic není, ona nesmí vědět, kde jsou a co dělají, je to jejich osobní věc, že. Ale starat se má dál, vždyď je přece jejich máma. To jsem jenom já divná, že mi to přijde bezohledné?