Ne, pokud to bylo tak, že jsi řekla své přání /nebo můžeme říct názor/, tak proti tomu jistě nemá nikdo nic, já bych taky nemlčela. A pokud je to tak, že řekneš svůj názor, ale je na nich, jak se rozhodnou, tak je to OK.
A že pokud živím své dospělé dítě, mám právo rozhodovat - no to je těžký. Názor mám právo říct vždy, zjistila jsem, že názor mohu říct, ovšem nesmím se ani slůvkem dotknout jejího přítele, cokoli řeknu, musí být jen k ní a pak je na ní, jak s tím naloží, tak je to OK, tak to dělám.
Jinak co se týká té podpory s případným miminem - nejsem povinna živit její dítě, mohu pomoci a pokud by chtěla pomoc větší, rozhodně budu trvat na tom, že otec dítěte musí převzít odpovědnost a pokud se k tomu nebude mít, budu trvat na tom, aby ho dcera k tomu donutila. Pomůžu, ale neudělám jí to jednodušší za cenu vlastních ústupků, to ne. A ona to ví.