Přidat odpověď
Já tady jednou četla, jak někdo šel k psycholožce mladší o dvacet let, než je on a nakonec to dopadlo tak, že klientka poučovala psycholožku, jak jde život a ta přikyvovala. Respektive jí říkala teoretické věci a klientka to vyvracela, že v jejím případě to nejde.
Ono je to opravdu směšné, nechat se v pětačtyřiceti poučovat cca pětadvacetiletým člověkem, který má nažito a odžito míň, než já a míň toho ohledně vztahů zažil a viděl. To se totiž nedá vyčíst z knih, to se musí odpozorovat hodně od života, jaká je teorie, ale jak se lidi v praxi zachovají, co je dobré jim poradit a kdy je lepší se držet zpátky. Chce to už mít taky určitý životní cynismus, předvídat, jak co může dopadnout, kolik kdo snese, kdo potřebuje nakopnout, kdo vyslechnout, na koho jakou taktiku, aby ho povzbudil a ne dorazil.
Mě se třeba moc líbí Šmolka a jeho rady.
Předchozí