Pam-pelo,

to nebyla odpověď Tobě, ale Aky.

U Tebe se mi naopak líbí, jak jsi to vyřešili..

Jak píšeš "..chápu, že máš dojem, že ty nikdy neřekneš svůj názor na to, jak žijí tvoje děti, zvlášť když jsou ve fázi, kdy ještě čekají, že se o ně nějak postaráš včetně toho mimina.", tak mě přiznám se ani nenapadlo, že by se mělo čekat, že se JÁ jim budu o cokoli starat.

Je fakt, že mám děti opravdu ještě malé, takže toto řeším jen teoreticky, a když se nad tím zamyslím, tak vlastní vnouče by člověk ve štychu asi nenechal, ale já jsem to vždycky měla nastavené tak, že jakmile je člověk dospělý, tak by se v první řadě měl postarat sám jak o sebe, tak o své dítě (samo, že to s partnerem) a vůbec by mě nenapadlo, že by to měla být povinnost jeho rodičů.

Tudíž jsem to zcela samozřejmě brala tak, že zeť nemá žádnou povinnost vysvětlovat tchyni/tchánovi, jestli si jejich dceru vezme a když ne, tak proč ne, ale taky nemá žádné právo po nich požadovat, aby převzali hlavní díl péče o jeho dítě (a jejich vnouče), ať už finančně nebo fyzicky.

Situaci, že matka "musí" mít navařeno a vypráno a mladí se rozčilují, že by jí měli říct, jestli budou na víkend doma či ne, nechápu, takové mladé bych nakopala do řiti.


Takže "jo, mámo a této, jasně, postarejte se, svůj názor ohledně NAŠEHO soužití si ovšem nechte, na ten nijkdo není zvědavej" - tak jsem to rozhodně nemyslela