Nevolala bych a zeptala se babičky, jak se dítěti daří a jak to zvládá. Takové dítě si většinou ani nevzpomene a v případě, že slyší maminčin hlas, tak to samo přijde.

Jinak bych se zeptala, jak se má, co tam dělá, jestli se mu tam líbí a na pláč reagovala jen v případě, že by mi dítě brečelo "přijeď si pro mě". Pokud bych od prarodičů věděla, že všechno probíhá v pohodě, ale jen se mu stýská, pak bych to dítěti řekla - že je normální, že se dětem stýská po domově a že i někdy pláčou. Kolikrát si to ty děti i vyčítají a plakat nechtějí, ale nemůžou za to. Snažila bych se ale k tomu přistupovat co nejvíc věcně.