No to je taky otázka. Moje babička zas v době, kdy jsem tam jezdila jako malá holka, chodila do práce - měla na starost krávy. Jenže já nebyla stýskací a moc se mi líbilo se ráno vzbudit, v kredenci najít housku a něco na to, vzkaz - uvař si čaj a vždy poznámka - nechoď k ovcím /to kvůli beranovi/. Říkala mi to 1000x, viděla jsem, co umí a bála se ho, ale i tak to babička brala jako hlavní hrozbu. Směla jsem cokoli, zatopit, když jsem chtěla zkusit, jestli to už zvládnu, štípat dříví, dát vodu slepicím, nažnout srpem trávu a vhodit jim to. No a když se mi nic nechtělo, tak jsem se sebrala a šla za babičkou do kravína. A po cestě jsem častokrát potkala místní děti, tak jsem jen řekla, že jsem s nimi a po návratu k babičce jsem měla vzkaz - večeři máš v troubě, přijdu tehdy a tehdy.
A rozhodně jsem neměla pocit, že se o mně nestará. Ale v příspěvku bylo, že ty nebo kdo to tak cítil.