Společné bydlení ani náhodou, toho tě rač pánbů chránit. Měla jsem mámu, která taky věděla všechno nejlíp a na všem dokázala najít nějakou chybu. Dělala to úplně automaticky, ne ze zlé vůle. Bydleli jsme společně nějakou dobu a museli jsme se odstěhovat, protože jinak bych ji zabila. Když bydlela jinde, tak se to dalo snést, a stejně jsem z každé návštěvy byla na prášky. Přitom to nebyla zlá ženská, naopak, jenže měla na všechno svůj jediný správný názor a považovala za svou povinnost poučovat o něm okolí, především mě. Ještě že jsem se nenarodila jako chlap, protože kdybych se oženila, tak ji její snacha musela zabít docela jistě.
Společnému bydlení se opravdu všemi prostředky braň. Neustále byste byly v sobě a mohlo by to ještě - ne že bych chtěla něco přivolávat - skončit rozvodem. Jestli je taková, tak nebude přístupná žádnému racionálnímu vysvětlení, protože ona má přece vždycky pravdu. Prostě se nezmění a z toho vycházej.