To, co píšeš, je pravda jen na půl. Pokud budeš svým jednáním dávat dítěti najevo, že to, že musí být u babičky (ve školce, na táboře atd.), je strašné a smutné, tak máš pravdu, že většina dětí tvé vidění převezme.

Ale rozhodně se nedá říct, že pokud to budeš podávat pozitivně, že se tam každému dítěti bude líbit a nebude si stýskat.

Mám dvě děti, obě odjížděly na tábor spolu, takže mé chování bylo jednotné vůči oběma. A jedno odjíždělo s úsměvem, druhé začalo natahovat. Příčina je jen v rozdílné povaze dětí. Jedno je pozitivní kolektivista, druhé je cíťa, navíc mladší.