Jo, to soupeření tam docela cítím. Ale já s ní absolutně soupeřit nechci! Když jsme tam teď byli, celé hodiny mi třeba vyprávěla, v čem všem byla a je dobrá, co se jí povedlo, kdy a proč ji všichni obdivovali atd. Usínala jsem u toho, ale to jí nevadilo a povídala dál... Vydržela jsem a snažila jí naslouchat. Naopak to ale necítím :-( Když jí něco povídám já, chvíli mlčí nebo se nad něčím rozčiluje a vcelku bez zájmu si zase vezme slovo ona... Když jsem jí ukazovala fotky ze své rodiny, tak po malé chviličce začala mluvit o svých fotkách. Když jí ukazovala fotky návštěva, rozladěně řekla, že je už viděla na netu, čímž se ovšem návštěvy viditelně dotkla. Působí to na mě, jako by si pořád chtěla něco dokazovat. Já ale opravdu nemám potřebu s ní jakkoliv soutěžit. Dítě jí na pohlídání klidně dám, pomoci si v něčem taky nechám, ale chtěla bych, aby mě prostě respektovala a ne neustále hlásila, co dělám špatně a co můžu dělat lépe.