To já mám taky, tchyně je přesně taková. Ne že by to dělala schválně, ony ji cizí historky/fotky apod. opravdu nezajímají a neuvědomí si, že by se měla přemoct, protože tím může někoho urazit. Naštěstí sama o své skvělosti taky nevykládá, jen se občas do omrzení chlubí momentálně oblíbeným vnoučetem, ale to všichni přecházíme mávnutím ruky (i když má tendenci se s tím vnucovat, když se kterákoli přítomná matka chce pochlubit skvělostí vlastního dítěte). Mají to v rodině, i její bratr je takový (navíc on je ještě ten typ, co bude postopadesáté opakovat "vtipnou" historku o někom z přítomných, ačkoli postižený ho mockrát žádal, aby si to odpustil, a ostatním členům rodiny se už trapností kroutí palce u nohou). Ale to není věkem ani inteligencí. Mám kamarádku, která je jinak úžasná ženská, ohromně chytrá a schopná, ale tohle skákání do řeči dělá taky a vůbec si to neuvědomí. Ale mám ji ráda a tak mě to neštve.