Dcera šla takhle vloni, teda do druhé třídy mezinárodní školy, výuka v AJ. Tu sice "měla" předtím ve školce a vprvní třídě, ovšem jen slovíčka, větu neřekla skoro žádnou (jen se představit), nerozuměla, neuměla anglicky číst a psát. Čas na přípravu by býval byl, ale energie ne a reálně ten čas taky ne (natřískaný program), takže jsem jim (se synem) občas pustila nějaké výukové CD v angličtině či jsme si říkali slovíčka a pár frází, ovšem "rozmluvení" teda rozhodně nebyli.

V té mezinárodní škole jsou na to ale připravení, takže dostala každý den hodinu angličtiny navíc (resp. místo jiného předmětu - druhého jazyka). Museli jsme s ní doma hodně číst a procvičovat. Nejhůř nesla to psaní - přeci jen ten AJ spelling byl pro ni hodně změna. Pak to šlo ve vlnách - týden dva mi přišlo že jede jak dráha a umí každý den spoustu věcí, pak zas třeba 14 dní jakoby "nic" nebo trošku pokles, pak zas najednou postup.... Ke konci školního roku už zvládala zápisky do sešitu třeba na půl stránky. Teď o prázdninách napsala sama učiteli pohled - ptala jsem se jí co chce psát a říkala mi to rovnou anglicky, krásně jí to secvakává, že si to nepotřebuje "překládat" z češtiny a rovnou mluví (ne všechno samozřejmě, ale ten rozdíl od dítěte které se učilo tady v českém prostředí a jí která to má odpozorované z každodení komunikace je fakt velký).

Takže se nebojte, holčička to zvládne, první měsíc to bude vyžadovat hodně podpory a zapojení rodičů ve škole i doma. Taky záleží jaká je povaha - u nás třeba syn je hodně otevřený a ukecaný tak mu i ta angličtina šla protože chtěl prostě s těma dětma mluvit. S přípravou - dobré je cokoliv, i když se možná bude zdát že teď to výsledky nepřináší, určitě ji to popostrčí (ve škole si pak vzpomene tu a tam na slovíčko a bude ráda že už ho zná) a hlavně připraví na tu nutnost se malinko učit i doma.