Mám to podobně jako Káťa. Máme obytňák, manžel je obrovský nadšenec, já ne, raději bych se ubytovala někde v penzionu, hotelu. Finančně to vyjde snad i levněji, první obytňák - přestavěný z dodávky - jsme měli tři sezony, pak ho manžel prodal cca o 120 000 levněji, než ho koupil, ale na druhou stranu platil pojištění, servis, různé úpravy atd, taky to víc žere, musíte si přikoupit další dálniční známku, kupovali jsme nádobí, peřiny, židličky atd.
Takže každá sezóna nás vyšla na minimálně 50 tisíc. Kempy taky nejsou zadarmo, takže za ten rozdíl bychom měli určitě slušné ubytování.
Pokud není obytňák v permanenci několik měsíců každoročně, tak to není o ušetření, ale o životním stylu.
Na druhou stranu balení je pro mě o hodně jednodušší, takové věci jako ručníky, kosmetiku, trvanlivé potraviny máme v autě stabilně, takže balím jen půlku věcí, co na jiný druh dovolené. Ano, když se vrátíme, musíme auto uklidit, vytřít, umýt ledničku, přeprat povlečení, ručníky.
Teď máme rok auto nové, to klasické bílé. Ani raději nebudu psát, co stálo, bylo by za to luxusních dovolených habaděj. Ještě jsem ho neřídila a moc se mi do toho nechce, je na mě moc velké. Jo to mi připomíná další nevýhodu tohodle způsobu cestování - jede se mnohem pomaleji, než s osobákem, kde si to frčíte po dálnici 130, my se loudáme 100-110. Teď jsme jeli do Itálie dva dny, dva dny zase nazpátek...