Zuzko,
já mám syna s receptivní VD,ale povahově extroverta což je pro něj podstatné plus.Neúspěch si nikdy moc nebral,posměšky nevnímal, já mohla řvát jako tur(vzteky doslova bílá) a on nic.
Teď v září nastupuje do druhé třídy a za ten rok ve škole (hlavně ke konci) se situace naprosto změnila. Je smutný,když má pocit,že se mu někdo směje.Zvednu hlas a on se rozpláče.Neúspěch vnímá a je smutný. Všechny jeho reakce jsou jakoby přehnané,ale přikládám to tomu,že je to vše pro něj nové ..... hodně se snažím mu situace vysvětlovat.
Beru to tak,že to co normální dítě prožívá kolem 4-5 roku naše děti prožívají později a pro ně v nevýhodnějším prostředí ( místo ve školce ve škole ap.) a také je na ně,vzhledem k jejich věku, nahlíženo z jiného úhlu (viz. poznámky typu takhle velký kluk už se přece takhle nechová apod.)Navíc jejich vrstevníci už jsou daleko rafinovanější a sociálně zkušenější ( dokáží se přetvařovat, lhát ... což Mates třeba ještě teď moc neumí a neumí ani lež a přetvářku vnímat).
Vnímám jako pozitivní odklad školní docházky pro děti s Vd,protože se dostanou do kolektivu mladších dětí - tedy dětí blíže jejich úrovně soc. dovedností. V kolektivu ve škole jsem zjistila velice pozitivní vliv dětí z víčetných rodin (většinou holčiček) které se chovají ochranitelsky a velmi vstřícně ,to hodně pomáhá přirozenému zapojení dítěte s Vd do kolektivu.
Po zkušenostech radím dítě nepřetěžovat pobytem na místech,která ho uvádějí do stresu (hluk hřiště/třídy byl pro Matyáše příliš náročný,v malém kolektivu se adaptoval mnohem lépe).Nové zážitky dávkovat po malých dávkách,dopřávat dostatek odpočinku.Nebránit se doprovázet dcerku na místa kam nechce jít sama, i když už to u dětí v jejím věku není běžné. Mě se osvědčilo doprovodit syna na místo ,chvíli si s ním na místě hrát a když se přidalo další dítě (většinou mladší) se nenápadně stáhnout do pozadí.
Pochopila jsem,že v případě dětí s VD (receptivní)ta únava ,i ve zcela běžných situacích, nastupuje mnohem dříve než u zdravých dětí. Oni vydávají spoustu energie na věci,které u zdravého jedince vyžadují energie minimum - porozumnění řeči v kolektivu,vyjádření vlastních myšlenek i pochopení sociálních situací. Je to jako mě někdo poslal na večírek Britské ambasády - je to odpočinek,zábava,velmi vzrušující událost - ale jako pro průměrného člověka a průměrného znalce jazyka by to pro mne zas taková legrace nebyla. Snaha o porozumnění,smysluplnou konverzaci, pochopení a dodržení společenských pravidel by mě brzo vyčerpala ... a to by byla jen výjimečná událost, naše děti v toto "stresu" žijí neustále. Proto si myslím je ta nechuť zkoušet nové věci,měnit prostředí i ta únava a občasné propady se dají snadno pochopit.
U Matyáše většinou bývá lékem na potíže (vztek,melancholie,hyperaktivita) čas, čas na pracování problému ,čas na vývoj ..... nemluví oslovím ho - nechce se mnou mluvit - zkusím to za 10 min ... nesnažím se z něj tu informaci za každou cenu dostat ihned. Vztek - řeknu co mi na jeho chování nelíbí - vzteká se dál - nechám ho 5-10-15 min dle potřeby a vysvětlím znovu ...on se pak většinou omluví. Je hyperaktivní dám mu sklenici mléka a sušenku,nechám ho chvilku hrát si nebo už teď si i číst a naplánovanou činnost odložím.
Nejtěžší pro mne bylo zda zvládne začlenit se do kolektivu,bylo těžké ,ale zase čas ukázal,že to zvládne. Pobyt jsme ,po dohodě s učitelkami a vychovateli upravovali jak bylo potřeba a nakonec se adaptoval velmi dobře. Ohromně mu pomohl program ve škole, řeč i porozumění se úžasně zlepšily .... nejvíce pomohlo čtení a psaní- daleko lépe vnímá slova i lépe sestavuje věty.
Takže shrnu dlouhou řeč .... myslím,že záseky mají souvislost s únavou - hlavně duševní.Dodávání energie u Matyáše funguje - malé svačinky, doplňky stravy.A nebojte se ,věřte dceři ona to zvládne ( já se také bála ,nebudu se tvářit,že ne,ale moje obavy situaci jen zhoršovaly). Když si budete myslet,že je toho na ní moc tak ty stresující aktivity omezte - já to párkrát neudělala a bylo ke škodě věci. Snažte se ji nepřetěžovat, já se párkrát nechala strhnou úspěchem a naložila víc ... nějakou dobu to fungovalo,ale pak nastal zbytečný propad.
Povzbuzovat,podporovat a dát všemu čas na vývoj,zní to primitivně,ale v dnešním světě je skutečně velmi těžké uniknout z toho systému,kde si každý nakládá víc než unese a má bohužel tu tendenci činit tak i svým blízkým,aby vyhověl požadavkům doby.