Xantipo, trochu si nerozumíme.. jen píšu o tom, že když se dcera dostane do "náladičky", tak prostě u čehokoli vytvoří problém. Nemám chuť tady vypisovat x-situací a u každé podávat vysvětlení... tak naposledy- třeba dcera má svoje tři ručníky, ty jsou její. Takže když je náhodou u mě ve chvíli, kdy ty ručníky měním v koupelně, tak jí dám vybrat, který čistý chce. Ty třeba dáváš dětem vybrat oblečení, ale v necelých pěti moje dcera při zběžném pohledu z pátého okna v paneláku fakt nepoznala, jak je venku teplo. Takže se mě ptala, jak se má obléknout. Časem už stačilo říct:" venku je zima" a šla si pro to triko s dlouhým rukávem. A při nakupování holt mám děti s sebou, protože mi je nemá kdo pohlídat, tak jsou zvyklé si vybírat samy - třeba ty kartáčky - ukážu jim na tři, které jsou pro ně a nejsou moc předražené a ony si v 99% případů vyberou naprosto bez problémů, keců a zdržování.

Občas mi to přijde, že si odporuješ, s dětmi věci řešíš, povídáš si, ale pak jim nakoupíš sama, protože nemáš náladu na to, čemu říkáš tanečky. Ty u nás taky nejsou, dětem v obchodě ukážu, z čeho si mají vybrat ( když jdeme kupovat teplý svetr na zimu tak nevybírají mezi tričkama na ramínka, ale z několika svetrů) a ony si zvolí to, co se jim líbí.

Já svoje děti nechávám vybírat, nechávám je říct jejich názor, ale vyžaduji určitou úroveň komunikace, kterou jsou schopny ve svém věku zvládnout a jsou prostě věci, ve kterých rozhodnu já nebo manžel a debata se nepřipouští. Klidně dětem vysvětlíme důvody, proč jsme po nich něco chtěli.

A to jsme se dostaly někam úplně jinam. zakladatelka tady řeší, co s dcerou, která řve při libovolné příležitosti, tak jí píšu, co zabralo u nás, když siuace byla stejná.