Mně by ten její nazájem nebo co to je ani tak nevadil, kdyby mi každý den nevolala pořád s těmi stejnými dotazy, které vypadají, jak moc se zajímá, a tím mi jde asi na nervy. Co mám každý den odpovídat, co syn dělal, co jedl, co říkal? Už mě to nebaví a jsem stručná. Když se narodil, tak se přisla podívat, ale pomoc mi nabídla tchýně, která u nás vždy pár dní přespala. Já jsem pomoc nevyžadovala, protože moje mamka mi ji ani nenabídla, myslela jsem si, že když se dítě narodí, tak si vše obstarám sama. Potom jsem byla překvapená, kolika kamarádkám maminky pomohly. Tím opět nechci říkat, že mi měla pomáhat a že jí to zazlívám. Jen potom očekávám, když nás vidí tak málo, tak se bude zdržovat soudů o našem životě a nebude mi radit, jak mám syna zabavit a co dělám špatně, protože z krátkých návštěv to zřejmě nepozná. Nejsem už na mateřské, ale pracuji z domova. To mi třeba řekne, Ty pracuješ, když je tak hezky? Běž na koupaliště, můžeš pracovat večer. Syn usíná v 9 hodin večer a já musím pracovat, když jsou zakázky, ne podle toho, jestli je pěkné počasí na koupaliště. A když k nám přijde, tak se dívá, jak je kde uklizeno a říká mi, co si mám tedy poklidit, když se teď postará o syna. Když před ní něco synovi zakážu, jsem moc přísná a on chudák doma nic nesmí. Při další příležitosti mi řekne, že jsem syna naučila, že si může dělat co chce a nemá žádný řežim. To třeba na základě toho, že někdy mi po obědě neusnul a u druhé babičky zrovna usnul, takže druhá babička ho umí VŽDY uspat a já ne. Tím mne také rozčiluje. Kdyby mi každý den nevolala, tak by mi její chování asi vůbec nevadilo a brala to tak, že chodí do práce a nemá tolik času.