No prostě jednou je to obráceně. A to ještě tak, že ona se týden stará. Chlap by prostě odešel s tím, že má nárok na štěstí a děti by viděl jednou za dva týdny (v dobrém případě). A všichni by ještě vinili matku, že může za rozchod (byla tlustá, nosila doma teplátky a další chuťovky). Kdoví jak to tam je. A jak to bylo myslím jsi nastínila. Prostě dělala všechno, pořád, o všechno se starala, tak už toho fakt měla dost. Další se člověk může jen domýšlet. Tatínek nebyl zvyklý na nic, žil si jen podle svého. S tím, že nedělá nic navíc s dětmi, to si taky můžeš jen domýšlet. A třeba to taky nedělá, protože je nechce zase citově připoutat, prostě se bojí, že by pak nedokázala odejít a zůstala by. Musí to být těžké pro všechny. Ale zaujalo mě hlavně to, že se nedokáží dohodnout v péči o děti po rozvodu. To je nechce ani ten skvělý, úžasný, jedinečný tatínek?