Hele, jsem na tom dost podobně, ve škole jsem snad nikdy neuběhla ani těch 1500m na čas, hrůza. Jezdila jsem na kole, lyžovala, všechno tak nějak rekreačně, ale běhání bylo za trest. Můj manžel ovšem běhá dost, poslední dobou opravdu hodně (půlmaratony a podobné). Teď bydlíme na vsi, kde žádné cvičení ani jiná vhodná aktivita není, tak jsem občas začala vyrážet do okolních lesů - chůze, kousek popoběhnout, a tak pořád dokola, trasa cca 5-8 km. Pořád to není nic moc, hned se zadýchám, tepová frekvence šílená, svaly mi tuhnou, navíc okolní terén fakt je všechno jiné než rovinka... ale pomalu se to zlepšuje, koupila jsem si boty na běhání a teď už tu 1500m celkem v pohodě uběhnu, pak zase kousek jdu, pak zas kousek běžím a chvílemi si to i celkem užívám, jak je tu hezky a klídek. Můžu vyrazit kdykoliv, nejsem vázaná na přesně daný začátek hodiny, jsem v přírodě...
Samozřejmě je mi jasné, že pro lidi běhající ty maratony a podobné se ta moje aktivita snad ani nedá nazvat běháním, ale pro mě to znamená hrozně moc a jsem ráda pokaždé, když se dokopu vyrazit a když se mi podaří doběhnout zase o kousek dál, než minule. Tak držím pěsti.