Běhala jsem denně asi 2-3 roky od 15 do 18 let. Před tím odpor, byla jsem mezi největšími lemrami. Pak přijela teta a vytáhla mě běhat. Po kiláku jsem už nemohla, tak jsem šla a teta běžela dál a mě nabrala zas cestou zpět. Druhý den svalovka jako prase. Teta mi řekla, že ta svalovka se dá rozběhat. Tak jsem se "nas.ala", protože taková stará baba (měla tak 38) to zvládne, tak já taky. Zvládla jsem to a běhala i po odjezdu tety. základ je dýchání, i když jsem měla potřebu funět jak pes, naučila jsem se na 3 kroky nadechovat, na 4 vydechovat (nebo opačně?), tím, že jsem nefuněla, mě přestalo píchat v boku. Po pár týdnech jsem zvládala denně 5-7km. Běhat jsem přestala, když jsem dostala děsnou angínu a měsíc jsem nemohla běhat.