Ano, já...jsem zářný příklad toho, že běh si jde zamilovat. Z dětství mám běh spojený s naprosto stejnými pocity, jaké popisuješ ty. Ale....tak nějak postupem let kolem mne začlo hodně známých běhat a nakonec i manžel...a tak jsem si řekla, zkusím to, třeba to už nebude tak hrozný . Zezačátku jsem se musela naučit dýchat, teď už píchání v boku neznám, nohy jak olovo mám snad trošku než se pořádně rozběhnu, ale pak už pohoda, ale trápí mě spíš příčně plochá noha, ale už si trochu zvykám. A te´d už se těším, když si jdu zaběhat, krásně si vyčistím hlavu, unavím se, odreaguju....prostě paráda .... určitě to zkus....hlavně si nesmíš říkat - ježiš, čeká mě ten příšerný běh....zkus se na něj spíš těšit .