Lass, já dvě.

V obou případech to jsou muži, kteří zůstali sami s dcerami.
Jeden se dvěma, druhý se třema - jeden vdovec, druhý opuštěn i děti.

Obrovský obdiv, ani jeden z nich není jaderný inženýr, ale ustáli všechno... přežití, praní, vaření, úklidy, školu, problémy v pubertě, taky práci... svou vlastní, protože paní alimentační se vypařila a vdovec bral nějaký sirotčí důchod.

všechny ty dcery, všech 5 - mají dneska vzdělání, normální fungující partnerský vztahy, děti...

Ale je trochu zvláštní, že se podivujeme nad dcerami a nedivíme se nad syny vychovávanými opuštěnými matkami, nebo i dcerami... Pořád mi připadá, že otcům upíráme kus svéprávnosti a zodpovědnosti.

Za mne jsou rodiče plnoprávní, chtějí-li. I otec dovede být prostě laskavá bytost, co umí obejmout a pohladit a poradit a i matka může být přísná, vychovávat a mít respekt. Nahradit druhého rodiče nelze.
Na straně druhý je lepší se o to pokusit, než přivléct domů nějakou nesmyslnou kreaturu.