Odbourala bych nejdřív obědy na čas. Příliš velký luxus, když se musíš starat o tři malé děti z toho dva novorozence. Muž není invalida, dokáže se obsloužit, pokud není zvyklý, tak teď má příležitost.
A hned potom odbourej výčitky. Děláš co můžeš? Děláš. Co nemůžeš, neuděláš. Tvoje děti nejsou separované, stará se o ně milující matka. Nebudou narušené ani deprivované.
Jak "vydržet s nervama",to je nejtěžší rada. Když zatápí batole a mimino mně, tak používám chvíli hlubokého dýchání, pak si řeknu, že je to nepříjemné, ale z hlediska vesmíru banalita a uteče to rychle a pak si udělám kafe. Když se mi podaří během chystání kafe se od toho řevu odpoutat, tak oni většinou i přestanou řvát, poněkud ezoterické, ale nějak to má moc ten bludný kruh přetnout.
Zjistila jsem, že nejdůležitější je nedostat se do paniky, neztratit kontrolu.
"Je mi líto, že řvete, ale namě je toho pro tuhle chvíli moc, proto si teď pro osvěžení udělám kafáče, čuchejte, jak voní".