"Jelikož člověk je tvor veskrze hrabivý a nízký, nemůže to fungovat."

Opravdu? Pak tedy ve skutečnosti nemůže fungovat žádný nezištný altruismus. A veškeré organizování společnosti za účelem potlačení individuální hrabivosti bude řízeno zase jen tvory veskrze hrabivými a nízkými, tudíž nízce využívajícími toho organizování k tomu, aby si nahrabali na úkor ostatních. Ergo jim tak ještě dáme do ruky nástroj, aby mohli hrabat účinněji?

Ve skutečnosti je, myslím, jinak. Lidé jsou v důsledku evoluce jak přirozeně sobečtí, tak altruističtí (nikoli jen ve smyslu prostého recipročního altruismu - "teď já tobě, příště ty mně"). Lidské sobectví má své konkrétní projevy, a lidská společnost má také vrozené určité mechanismy pro jeho potlačování, stejně jako mají lidé vrozený sklon ke skupinové solidaritě (např. podpoře slabších - v různé míře a formě), konformitě (stanovování a udržování určitých společných norem chování). Takže prosazování společných i vlastních zájmů.

Lidé mají rovněž mají sklon k hierarchizaci společnosti, i to má souvislost - i když ne jednoznačnou - s politickým dělením na levici a pravici. Například ti, co jsou v hierarchii výš, mívají větší individuální svobodu. Nicméně bývá poměrně časté, že zespodu žebříčku se od těch v jeho čele vyžadují projevy solidarity (skutečné nebo symbolické) , hierarchie tedy nemusí mít podobu rovného žebříku táhnoutícho se zdola nahoru, ale spodek a vršek může být určitým způsobem propojený.