Tak zakladatelko, jestli si dovedeš představit, že budeš mít jen jedno dítě /čili s tebou pudy nemlátí o zem/, pak bych se na tohoto partnera vykašlala a hledala dál s rizikem, že třeba najdu, ale v pětačtyřiceti a druhé dítě už nebude.
Než druhé dítě v 35 za každou cenu. Taky se ti může stát, že najdeš ve 40 a v 42 porodíš. Ta situace se ti totiž může pak jevit úplně jinak, s tímto chlapem se bojíš, nechce pečovat /maximálně si tak pohrát, ale paragraf ne/, nechce zajišťovat peníze...podle mě kromě chemie to nebude chlap pro život. Kdybys našla nějakého, který slušně vydělává a chce se starat třeba za tři roky, neměla bys fobii z toho, že dítě neuživíš.
Fobii máš, protože cítíš, že tenhle není ten pravý a bude všechno na tobě.
Takže - pokud ti k realizaci mateřských pudů hypoteticky stačí jedno dítě, druhé jedině s tím správným otcem. Taky jiné je, když bys tohle udělala v pětadvaceti, pár let bys coby mladá obrazně řečeno chroustala s dětmi rohlíky /což by sice nebylo fér pro ně, ale/, ale časem by děti povyrostly a kolem čtyřiceti by byly velké, hlídaly by se samy, mohla by sis najít jakoukoliv práci, jen abys slušně vydělávala. Sama ale cítíš, že kolem čtyřicítky jsi na podobné experimenty stará, protože ty děti budou malé do tvojí padesátky a ty budeš mít svázané ruce a přitom budeš podstatně starší, než ta pětadvacítka. Zmiňuješ taky energii, tak aby nepodcenila to, abys to s dvěma malými dětmi dala energeticky i teď.