Ahoj,

já si myslím, že možné (ta výška) je všechno. Včera jsme potkali chlapečka, který je duben 2012 narozený, tj. od našich mladší asi o 9 měsíců a normálka byl menší než Ríša jen o malý kousek a vážil (dle maminky) 14,5 kg. Teda myslím, že za rok z něj bude taky pěkný cvalík a obřík. Už ťapkal, ale teda fakt bych toto tahat na rukách nechtěla.

Jinak - u nás je těžká separační úzkost, fakt drsná. Dítě se drží máminý sukně - už vím, podle čeho tohle vzniklo. Stojí mi u nohy a drží se mě za sukni nebo za kraťasy. Nemůžu přejít ani do vedlejší místnosti, aby nezačal kvičet, nepoložil všechno, co zrovna má a nepádil za mnou. Když jsme doma oba, neexistuje, aby ho krmil apod. táta. Nevím, jestli je to přirozený věkový vývoj nebo důsledek toho, že jsem ho párkrát musela "opustit" - máme rozdělanou tu rekonstrukci a potřebuju hlavně uklízet - jinak je tam se mnou, ale na ten úklid jsem ho jednou nechala s tátou od pátku do neděle do rána a další víkend od soboty ráno do neděle do večera... Když spí a já ráno vstanu dřív, abych něco udělala, do 10 minut registruje, že jsem vylezla z postele a budí se. I teď, když odpoledne spí, tak sedím radši ve stejný místnosti, aby se v klidu vyspal.

Samostatná postel v pokojíku taky neklapla - spí teda v ní, ale já musím s ním, jinak pořád pláče a stejně za ním musím furt běhat.
Pěkně si mě ochočil-zotročil, chlapeček milovaný

Taky je ve fázi "já sám" - to těžce nevydejchává táta, když miláček chce "sám" jíst polívku apod. - zvlášť, když u toho krmí autíčka. Já to beru s humorem, nějak se to naučit musí. Jíme radši tak, aby to táta neviděl

Jinak je to konečně fajn léto, chodíme dopoledne na koupaliště, odpolední horka prospí, v podvečer na procházku, koukat na kombajny, jak sekají obilí, prostě pohoda. Kočár už ani neví, co je, plíny spolehlivě odbourány, jen kdyby chtěl začít víc mluvit .

Ahojte!