Zkusím to na konkrétním příkladu. Včera jsem měla na návštěvě matku a bavily jsme se o tom, jakej máme život - matka, ségra, já. Moje matka je poměrně svérázná osoba, která v dětství nezažila nic, co by bylo jen vzdáleně podobný rodičovský lásce. Má dvě děti, jedno chtěný a milovaný, druhý nechtěný a nemilovaný. Ve finále jsou na tom ale obě ty děti stejně, protože ani tím, co pokládala za lásku nedokázala z milovanýho dítěte vychovat zdravě sebevědomýho člověka, kterej si nepotřebuje nic dokazovat nebo neustále bojovat s mindrákem. Naopak to nemilovaný je na tom o něco málo líp, protože je víc zvyklý dostávat "přes hubu" a líp se s tím srovnává. Ale jen o trošku.