Spíš pro život v cca 20-30členných skupinách příbuzných, s tím, že bychom znali lidi z dalších takových skupin, geneticky nebo kulturně příbuzné, v průměru těch 150 osob. Proto se lidi v metru nedívají na ostatní, hlavně ne do očí, nezdraví cizí, zatímco na malé vsi ano, protože vycházejí vstříc své kognitivní kapacitě tím, že se snaží většinu lidí kolem sebe nevnímat.
Ale má to háček, stále i ve velkých aglomeracích většina lidí žije v blízkých vztazích s několika málo desítkami lidí (a běžně udržuje vztahy - včetně virtuálních!!! nejen na sítích, patří k tomu i obdiv ke zpěvákům, fotbalistům apod. - s několika málo stovkami), tak jsme kognitivně uzpůsobeni k tomu, mít kolem sebe malou síť intimních vztahů při vědomí, že někde kolem jsou další nám příbuzní lidé. Geneticky, kulturně, nebo obojí. A máme přirozený sklon si jejich rozmanitost redukovat na úroveň individuální rozmanitosti skupiny o cca několika stovkách. Takže i představa o národě, ať má milión nebo miliardu příslušníků, bývá vlastně docela archaická a hlavně jednoduchá.
Totéž i v případě jiných symbolických skupin (pravice, levice, Pražáci, Brňáci, venkované, Romové, Američané, černoši), s tím, že pokud nejsme jejich příslušníkem, ta automatická představa bývá ještě jednodušší.