" máme ovšem nějakou zcela konkrétní představu o neregulované solidaritě, aby neopomíjela potřebné "

taková představa jistě je a ti potřební ji mají a odpovídá skutečnosti. Akorát a opět : solidaritu přeci nelze regulovat. Pokud někdo chce někomu pomoci, proč by k tomu měl mít nějaká omezení ?


- " a naopak nevyhledávala ty nepotřebné - ... ty, k nimž směřují nemalé prostředky ze soukromých zdrojů, aniž by je ve skutečnosti potřebovali."

Ale co je komu po tom, a kdo má právo rozhodnout, zda to či ono je někomu zapotřebí ? Jestli chci být s někým solidární, může mi to někdo vymlouvat, mlůže mi říkat, že jsou potřebnější, ale nesmí mít nástroj, jak mi v tom zabrčánit nebo mi to nařídit. Pokud takový nástroj je užit, nejde o solidaritu, kdežto o povinnost.