- "dobrá. Jde o termíny."

to včdy, jinak bychom se nedomluvili.


- " Bez té povinnosti to pravděpodobně nepůjde, protože vhodnou solidaritu by jinak bylo potřebné podsouvat, ne li přímo sugerovat ideologicky, aby méně sympatičtí potřební nezůstali bez prostředků a aby nedošlo k selhání státu."

Samozřejmě, že potřební nemohou spoléhat na solidaritu. Od toho má společnost svůj stát, aby se postaral jak může. Ale to není solidarita, ale povinnost.

- "Přece jenom sponzorovat Jágra"

no, ten to možná ani nepotřebuje, ale sponzorství není soidarita přece

- "zavalovat dětské domovy plyšáky je velmi atraktivní,"

no, tu je otázka úmyslu, vůle. Je docela dobře možné, že si někdo myslí, že děti v DD potřebují nutně plyšáky, stejně tak je možné, že se chce nechat vyfotit v médiích jak předává dar. Ale tu vůli neznám.

Ale žeknu jiný příklad. Děti tu u nás, co chodí do¨škol umění, každý rok pořádají takovou akci - prodávají své výtvory aby výtěžek daly dětskému oddělení nemocnice k tomu, aby se pořídily věci, které zlepšují kéomfrot péče. Ty děti vědí, že to činí pro své známé i neznámé kamarády, ba možná i prčo sebe, kdyby nedejbůh jednou byly hospitalisovány. A každý rok se výtěžek zvyšuje, třeba o pár sotvek a ta děcka z toho zýšení mají radost. Ale je úplně jedno, jestli vytěží 12 000 nebo 120 000, důležitá je ta vůle, která dá smyslu pro solidaritu konkretní podobu nějakého efektu. A dospělí ty výtvory těch dětí nekupují povětšinou ani tak proto, že by je potřebovali, kdežto jako vůli pomoci a jako ocenění toho projevu těch dětí. Tu jsou všemožné prvky solidarity pohromadě.


- " zatímco sponzorovat neznámého invalidu zajímavé není "

to si sice nemyslím, nicméně proto tu je stát, který se o něj má postarat


- "a hlavně o tom nikdo neví. Většina k páchání dobrých skutků potřebuje potlesk."

potlesk jako odměnu, ne jako smysl. Kdyby to byl smysl, pak by to nebyla solidarita. Cena čestných věcí je v nich samých, a jestliže je konáme proto, abychom z nich měli nějaký užitek či zisk, nejsme ctnostní, ale mazaní.