Nějaká přezdívko, když ono mi fakt přijde, že tohle je hrozně těžké. Vidím to u mojí maminky - žije se ségrou v jednom domě; sdílejí společnou zahradu, dvorek, sklepy, schodiště.
Je mi strašně líto mamky- bylo vidět, jak strašně moc jí bylo líto, že třeba mamka zjistí, že u nich jsou na návštěvě i její kamarádi (v jejím věku). Akceptuje to, že přijeli k ségře, ale považovala za normální tam zajít - samozřejmě zaklapala... a vešla. Šla je jen pozdravit! No a její příchod byl okomentován mým švagrem něco ve stylu "a jéje to se zase budou řešit kraviny a ne to co potřebujeme my". Moje maminka byla vychována tak, že je slušné přijít pozdravit... I já jsem byla vychována tak, že návštěva se hodí vždycky. Za mě ale ty návštěvy byly pojímány úplně jinak než to je dnes! Tenkrát se ani nebylo jak ohlásit, takže strejda z Prahy dělal nákupčího pro letiště a tak kdykoliv měl cestu do Rakouska... tak se bez varování zjevil u domu - v tu chvíli byl přijat s otevřenou náručí, pohoštěn tím co zrovna bylo doma, přespal u nás... Dalších x lidí se zjevovalo u našich dveří bez objednání s koši meruněk, rybízu, jahod, třešní... nikdy si nepamatuji, že by maminka nadávala... Prostě návštěvě se věnoval, kdo zrovna mohl a příp. si návštěva vzala židli do sklepa a koukala, jak moje mamka pere... Babička s dědou k nám chodili běžně kdykoliv chtěli - maximálně jim mamka řekla, že je prosí, aby se zdrželi jen krátce, že chceme řešit něco soukromého a že se návštěva potom na chvíli staví u nich.
Dnešní doba je jiná a pro ty staré lidi často nepochopitelná. Popravdě když si představím, že by vstal z hrobu můj táta -asi by byl taky v šoku, jak se to všechno změnilo
Jinak v případě mojí mamky - je mi jí líto, protože její život se scvrkl na pečování její maminky (skoro devadesátileté) a péči o psa + jí zpestřují život vnoučata. Mamka se cítí docela dost izolovaná. Třeba to tak má i váš tchán - chtěl by být více v centru dění...
Ad jinak ještě řeknu tolik - sháníme RD a dost mě mrzí, že se nemůžeme vrátit na jižní Moravu - ideálně bydlet ve vesnici, kde žije tchýně a mrzí mě to hlavně proto, že bychom mohli děti posílat za ní a ona by mohla zajít na čaj k nám. Kdykoliv! Vím, že by to s ní bylo komplikované - je generál, ale všechno dělá v dobré víře a nevím, myslím, že by mi její příchod na kafe kdykoliv nevadil. Vždyť je to rodina a může si u nás doma uvařit čaj sama, i si vzít co je zrovna upečeno...