Lízo, tak to samozřejmě. Na stranu druhou i člověk, který mě citově vydírá může být zároveň ten, "kdo mi dal život" a tedy nějakou úctu si zaslouží Já neznám rodiče, který by citově nevydíral a nebo za tím pojmem vidím něco jiného? Na stranu druhou je mi jasné, že kadit na hlavu si nenechám ani já, ani manžel. Můj muž třeba uzemňuje svou maminku tak, že když začne vyloženě něco vyčítat, že jedeme domů, protože tyhle její výčitky poslouchat nebude. Ono je to těžké - jasně, že já mám právo na své soukromí, že mám právo si to doma udělat po svém, že mám třeba v našem případě právo "na svou víru"... ale myslím, že zakročit by v prvé řadě mělo dítě těch či oněch rodičů. Když řeší manžel něco se svojí rodinou vždycky to dopadne líp než když jsem se o to snažila já; tak stejně je to s mojí rodinou - já se s nimi umím domluvit líp než on... Taky beru jako pravdu, že je třeba s dětmi o tom či onom mluvit, vysvětlovat... ale faktem je, že to v čem žijeme dost kopírujeme