Ja jsem matka a tcgyne. Takove tema jsem chtela zalozit pred par dny.
Mam 4 deti, vsechny s partnery. Hodne deti, ale ani s jednim bych nechtela zit pod jednou strechou. Ctu si tady, co si mlade matky mysli o svych matkach a tchynich a jak jim ruznym zpusobem jdou na nervy. Moje deti si mne rovnou nestezuji, ale urcite je plno veci na mne stve - zrovna tak, jako mne stve plno veci, ktere urcitym zpusobem postihuji mne.
Chcete, abychom my babicky hlidaly deti. Jak to resit, kdyz zaroven mate plno pravidel, co se s nimi smi a co ne? Ja se do vychovy svych vnoucat nepletu. Nebo si to aspon myslim. Snazim se delat to, jak to dcery a snacha chteji. Jenze jak to mam vedet? Moje deti mou vychovou vyrostly v uspesne dospele, takze moje zasady a pravidla se zas tak moc nelisily. Nekdy ma babicka ale pocit, ze matky - dcery a snachy - sedi jak ostrizi a cekaji na jakekoli preslapnuti, aby se jich to dotklo.
Taky zapominate, ze babicka ma svuj vek, sve neduhy, a hlidani vnoucat od rozbresku do vecerni pohadky ji muze unavovat. Nebo pokud zijete pod jeji strechou, dum byl jeji, ma sve zvyky, sve veci, ktere i vy treba pouzivate, je zvykla si to delat po svem, vy se nastehujete a zacnete menit, aniz byste si uvedomily, ze leta zvyku se nedaji zmenit jen tak obratem ruky. Nedovedu si predstavit, ze bych vnoucat, ktera mam rada, mela porad v dome, se vsim vsudy, co s detmi prichazi. Je to unavne, a ruzne neshody jako na dlani.