Já si teda taky myslím, že tchyně není nic, po čem by člověk přirozeně a bytostně toužil, takže kdyby se mi nestala, asi se necítím ochuzená.
¨

Nicméně nepřešla bych hranici, kdy by se synáček nějak vymezoval k matce, nedejbože se k ní blbě choval. Je zajímavé, že podstatná část diskutérek tchýňovských témat právě po tomhle volá.
A v tomto jsem měla jasno i v dobách, když jsem jela na vlně "moje nemožná tchyně"