Přidat odpověď
Moje tchyne jak receno bydlela od nas 900 km, muz se chtel stehovat bliz ke sve pocetne rodine, ale ja instinktivne hned po prvnim setkani vyhledavala ruzne prekazky, cili ze k tomu nikdy nedoslo.
Presto tchyne zaridila nasi svatbu (my to platili) v kostele, ackoli jsme byli uz oddani na radnici - "co by tomu rekli jejich sousedi siroko daleko", ze nebyli pozvani. Muz nechtel diskutovat,takze jsme byla nucena ja ji dat najevo, ze nechci mit 150 lidi, ktere vubec neznam, a jen svoji matku na MOJI svatbe. To byl prvni stret.
Druhy byl zarizene krtiny nejstarsi dcery (=ja jsem alergicka na nabozenstvi jakehokoli druhu). A druhe dcery. Syn=muz zvykly na podobne tradice, jemu to neprislo, tchyne prosadila krtiny. Pak jsem donutila muze, aby ji rekl, ze jen nejblizsi rodina (=jeho rodice a sourozenci, tehda 15 lidi). A byl ohen na strese. Dalsi dve deti a krtiny jsem odmitla vubec diskutovat, zrovna tak jako konfirmaci dcery v 15 letech,kdy dcera sama prisla na to, ze pri tom nebude vubec nikdo, koho nejak zna.
Tady zadna domluva neni mozna. V takovych pripadech je vsecko cerne nebo bile, nic mezi tim, a roztrska jak brno.
Předchozí