To znám. Nejvíc ze všeho mě drtí sociální izolace. Kdybych to měla srovnat s dobou, kdy jsem spala pár hodin denně, byla podruhý těhotná a měla těsně před státnicema, odevzdáním diplomky a dělala jsem poslední zkoušky, tak teď, kdy jsem "jen" na mateřský to vnímám hůř. Ze samoty a stereotypu mi hrabe. Až tak, že si u rok starýho dítěte hledám práci Dokážu si představit, že kdybych žila ve společenství, kde budou moje kamarádky, sestra, navštěvovaly bysme se, pomáhaly si a tak, budu si tuhle dobu docela užívat, protože moje děti jsou samozřejmě skvělý. Ale neumím si vystačit jen s úzkou rodinou